11. 12. 2006

Dokumentární / reportážní fotky lidí a jejich prodejnost

S ohledem na Občasný zákon lze užít podobizny lidí bez jejich souhlasu (bez Model release - MR) v podstatě jen pro reportážní účely.

  1. Reportáž ale musí být aktuální sdělení. Archivní snímky z akcí starých několik týdnů, měsíců, či roků nelze prohlásit za reportážní, a jejich užití by podléhalo souhlasu fotografovaných osob. Samozřejmě že se využívají a množství problémů s tím spojených je malé, ale do důsledku vzato ...

  2. Tyto snímky nelze užít komerčně, a to správně ani jako ilustrační protože nedisponujete MR.

  3. Spotřeba archivních snímků z nejrůznějších akcí lokálního významu je velice malá, jen naprosto mimořádné události jsou pro lidi zajímavé i po několika měsicích či letech

  4. Velké a důležité akce mají pokryté zpravodajští fotografové

Když už fotíte nějaké dokumentární snímky, foťte je tak, aby:

  1. nebyly rozpoznat podobizny lidí - když se nepoznají, nebudou Vás žalovat při komerčním užití
  2. aby byly fotografie nadčasové (mohou se prodávat měsíce i roky)
  3. fotografie by měly vyjadřovat něco navíc, než že tam a tam se stala taková a taková věc. Nejde jen o prosté zachycení dané události, ale o pocity, které snímek v zákazníkovi zanechá. Emoce, emoce, emoce. To je to co fotografii prodává.
  4. aby fotografie měly správnou kompozici a světlo, a blížily se co možná nejvíc inscenovaným snímkům
  5. pečlivě vybírejte a upravujte. Nemá cenu chrlit do fotobanky stovky záběrů napráskaných na ulici stylem cvak cvak cvak.

Tomáš

6 komentářů:

PetrM řekl(a)...

"Archivní snímky z akcí starých několik týdnů, měsíců, či roků nelze prohlásit za reportážní, a jejich užití by podléhalo souhlasu fotografovaných osob."
Tak tahle formulace mi připadá chybná. Pokud snímek zachycuje třeba povodně před pěti lety, slavnostní zahájení nějaké výstavy nebo třeba první koncert Olympiku, tak je to podle mne reportáž i po letech a lze ho jako reportážní použít.
Občas novináři nemají o čem psát a tak se vrací k zajímavým událostem, které se stali před lety :o)
Je samozřejmě pravda, že komerční přínos z těchto snímků není moc velký.
Se zbytkem článku souhlasím.

Tomas Macek řekl(a)...

>petrm: Dle vyjádření právníků jsou reportážní snímky pouze ty, které jsou o konkrétním čase, v konkrétní, ne příliš vzdálené době. Tj. snímky aktuální. Archivní snímky tudíž nejsou zpravodajské, i když dříve aktuální byly.

Anonymní řekl(a)...

Nejsem právník, ale dle mých informací k povoleným užitím bez souhlasu fotografované osoby patří ještě "umělecká prezentce" a dle konkrétního soudního výroku je tímto i kalendář...

Tomas Macek řekl(a)...

to anonymous: stačí se podívat do Občasnkého zákoníku:
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

Pokud bude kalendář neprodejný, např. přihlášený do soutěže, bez zisku fotografa, pak to můžete ustát. Ale v okamžiku, kdy bude kalendář v prodeji, nebo ho nejaká firma bude rozdávat zdarma jako svůj reklamní, nechtěl bych se ocitnout před soudem jako fotograf co takový kalendář bez MR komerčně publikoval.

Tomas řekl(a)...

A co obchodne znacky a loga? Tusim je to tak, ze ak logo nie je hlavnym motivom snimku, tak nie je treba povolenie. Ale kde je hranica ze co je a co nie je hlavny motiv? Konkretne - na tomto http://photos1.blogger.com/blogger/2314/1735/320/PICT7690.jpg
obrazku (onedlho pribudne do fotobanky) je nescafe hlavny motiv alebo nie je? Posudzuje sa to pripad od pripadu? A to nielen od obrazka k obrazku ale aj od nametu k nametu? (napriklad viem, ze logo londynskeho metra nesmie byt komercne pouzite bez povolenia vobec - a to ani ako reportaz k Londynu...)

Tomas Macek řekl(a)...

>tomas: zákon hovoří jasně - právo na užití ochranné známky, tedy loga, má pouze její držitel.Takže pokud kdokoli bez jeho souhlasu logo užije, koná protizákonně. Soud pak bude posuzovat míru poškození, obohacení, atd. Někdy skutečně může dojít k tomu, že držitel značky nic nevysoudí. Je to případ od případu.
Tom