22. 2. 2008

Obchodníci s pocity






Tak přiznejte, která z fotografií ve Vás vyvolává větší chuťě? Zamyslete se nad tím, čím to je.

Hlavní úlohou fotografa, který chce fotografie komerčně prodávat, není zachycovat skutečnost jaká je. Nikoho nezajímá, jak vypadal Váš nedělní oběd. Většina fotografů si neuvědomuje, že neobchodují s fotografiemi věcí a lidí, ale že obchodují s pocity, které fotografie vyvolává.

Pokud má zákazník pocit z fotografie neutrální, fotografii si koupí jen pokud nemá jiné zbytí. Pak nastoupí retušéři, grafici a snaží se z fotky dostat alespoň trochu šťávy. Přiznejme si ale, že průměrných fotografií produkují desítky a stovky tisíc fotografů po celém světě obrovské možství a šance na prodej průměrné fotky je velice malá. Neříkám, že když budete mít tisíc průmerných fotek, žádnou neprodáte, ale jejich prodejnost může být až řádově menší. Slouží pouze jako nouzovka, bere je zákazník, který danou fotku nesehnal hezčí, levnější, nebo mu na fotce nezáleží, nebo na shánení lepší nemá čas.

Pokud je pocit zákazníka z fotografie záporný, funguje taková fotka jako odstrašující příklad, jako ukázka toho, co určitě zákazník nechce (a některým fotografům slouží i k tomu, aby poukázali, jak ošklivé fotografie dokážou na fotobance nabízet, tím pádem že mohou takové nepodarky nabízet taky).

Zákazník, který shání fotografii k receptu do časopisu, potřebuje tu nejhezčí, která ve čtenáři vzbudí takovou chuť, že si recept uvaří. Přiznám se že svíčková na fotografii vpravo ve mě evokuje spíš vzpomínky na školní jídelnu, nebo ukázkový případ kudy se šíří salmonelóza, než ukázku jednoho z mých nejoblíbenějších jídel. Na fotce je dobře snad jen to, že je na ní něco vidět, ale tím to končí. Prostředí, kompozice, světlo, aranž jídla i doplňků je skutečně odstrašující. Jak by řekl jeden z našich zákazníků, z fotografie by na něj šla jen hrůza a děs. A to si přiznejme, není u fotografie k receptu, pokud se zrovna nejedná o oblíbený kanibalský recept, to pravé.

Umění fotografa je tedy vyvolat kladné emoce, v odůvodněných případech záporné emoce (pokud potřebuje vyvolat obavy, strach, pocit tísně, ...), které zákazníka přimějí fotografii koupit. Jak toho ale dosáhnout? Tady nastupuje to pravé umění, které dělá každého fotografa originálním. Někdo volí náročné prostředky, luxusní lidi, prostředí, doplňky, drahou techniku. To ale nestačí. Přesto není zaručené, že jeho fotografie mají tu pravou šťávu. Někdo si vystačí se základními věcmi, ale kompozicí, aranží a svícením dokáže na první pohled zaujmout. Je to jako se zpěváky, nestačí mít drahé nahrávací studio, ale je potřeba mít pěkné písničky a dobře zpívat.

Rada na závěr: když se snažíte nabídnout fotografii k prodeji, odhlédněte od svých soukromých vazeb k osobě, kterou fotíte (dítě, přátelé), k předmětům (takhle vypadá moje auto), k lokalitám (tady jsem byl na nedělním výletě). Vžijte se do situace zákazníka, který si má fotografii vybrat a použít pro své profesionální užití. Zapůsobte na něj, přesvědčte ho svými prostředky, že Vaše fotografie je ta nejvhodnější, vzbuďte v něm správné emoce a prodáte.

Tomáš

18. 2. 2008